Tento víkend jsem musela opět odpočívat. Tělu to prospělo. Pořádně jsem se najedla, zesílila. Sousedka nám už pomilionté donesla něco na zub. Zase jsem na to smutně koukala a celý dva dny opakovala, jak chci něco pořádnýho, dort, zákusek a kdo ví co. Chtít můžu, ale nechci vidět, co by po snězení čehokoli mastného následovalo. Zpět k zákusku. Paní si s tím musela dát hodně práce. Mělo to nějakou podkladovou vrstvu z těsta, na kterou byla namazána tenká vrstva marmelády. Na marmeládě ležela snad dvoucentimetrová vrstva šlehačky. Na té byly rozloženy pruhy jednak bílkového a taky piškotového těsta. Prostě jak od cukrářky.
Kromě přemýšlení o jídle jsem si konečně udělala čas na čtení. Sice jsem v poslední době přečetla komiksovou knihu, ale tomu se moc čtení říkat nedá. Tak jsem se v sobotu začetla do dětské literatury. Přesněji do knihy Bela a Sebastián. Nikdy jsem neviděla ani film, seriál ani anime verzi. Na to, že jsem nevědomky zvolila verzi ve slovenštině, se příběh četl lehce. Jediné, co mě překvapilo, bylo o jak smutný příběh jde. Předtím jsem o knize pouze věděla klíčová slova: pes, chlapec, hory. Čtení mě navnadilo na prohlídku internetové psí encyklopedie. Jak jinak. Co by tak člověk mohl ode mě asi čekat. Snad jen prohlídku youtube videí štěňat nebo velkých huňáčů. Ano, i na to došlo.
Poslední aktivitou tohoto víkendu bylo opakování z páteční výuky jazyka. V pátek mi ta hodina velmi rychle utekla a říkala jsem si, že jsme toho ani moc neprobraly. V neděli jsem své tvrzení vzala zpět, protože jsem si za odpoledne přepisování pravidel výslovnosti vůbec nepřišla jistá v kramflecích. Ještě mám pár dní na procvičování. Zajímalo by mě, co dělají o víkendu ostatní. Tak nějak je mi jasné, že opakování si "já jsem, ty jsi, ..." ani brečení u dětské knihy to nebude.
No comments:
Post a Comment